Separační úzkost patří mezi nejčastější problémy, se kterými se psí majitelé potýkají. Vzniká zejména ze situací, kdy pes, který byl celé týdny obklopen svými páničky, najednou zůstává několik hodin denně sám. Představuje to pro něj stres ze samoty, který se projevuje hlasitým štěkáním, vytím nebo destruktivním chováním. To nenarušuje jen klidné soužití se sousedy, ale může také negativně ovlivnit fyzické zdraví i psychickou pohodu pejska.
Typické projevy:
-
kňučení, štěkání nebo vytí po odchodu majitele
-
ničení dveří, parapetů, oblečení nebo nábytku
-
nadměrné slinění, třes, nervozita
-
pomočení nebo pokálení v bytě (u jinak čistotných psů)
-
panika při přípravě majitele k odchodu (klíče, boty, kabát)
- někteří psi se naopak stáhnou do ústraní - jenom tiše kňourají, nejedí, nepijí, nespí
Zároveň se ale podobné projevy mohou vyskytnout i v případě, že má pes strach ze ztráty kontroly nad člověkem - to je odlišná situace než separační úzkost, a je nutné je dokázat odlišit. Při strachu ze ztráty kontroly se pejsek bojí, že si bez něj člověk neporadí. Má pocit, že vás musí chránit a dohlížet na vás. Když odejdete bez nich, nemohou tuto „povinnost“ splnit, a proto se cítí nervózní, nejistí nebo dokonce podráždění. U psů se ztrátou kontroly bývá často nezbytná odborná pomoc. Zkušení trenéři nebo psí behavioristé vám pomohou odhalit skutečné příčiny tohoto chování a najít správný způsob, jak ho řešit. Dále se ale v tomto článku budeme zabývat pouze separační úzkosti.
Proč separační úzkost vzniká?
Příčin může být hned několik:
-
pes nebyl od malička naučen být sám
-
změna prostředí (stěhování, nová rodina)
-
traumatický zážitek z minulosti
-
nedostatek odpočinku nebo přestimulované štěně
Důležité je pochopit, že pes se sám od sebe „nenaučí“ být o samotě – je třeba ho to naučit stejně jako jakýkoli jiný cvik. Jde o proces, který vyžaduje trpělivost a důslednost.
Jak dlouho je vhodné nechávat psa o samotě?
Psi jsou společenská zvířata a k dobrému psychickému stavu potřebují kontakt a sociální podněty. Nedá se však přesně říct, jak dlouho může být pes sám. Každý pes je jiný a neexistuje univerzální pravidlo, které by platilo pro všechny. Obecně můžeme jen říct, že pes by neměl být pravidelně ponecháván samotný na dlouhé hodiny až celý den.
Každý pes by měl mít svůj vlastní prostor, kde se bude cítit jistě a pohodlně a kam se může uchýlit, když je sám. Může to být pelíšek, vymezený kout, bouda nebo klec. V blízkosti by měl mít vždy přístup k misce s čerstvou vodou a ideálně i místo, kde běžně dostává své krmení. Je skvělé, pokud má v pelíšku nebo kleci hračky, které ho zabaví, nebo oblíbenou deku, kterou vnímá jako něco „svého“. Díky tomu si vytvoří útulné a bezpečné místo, kde dokáže relaxovat i ve chvílích, kdy nejste doma.
Jak naučit psa zůstat o samotě?
Nejlepší je začít již od štěňátka, kdy se pejsek učí novým návykům a povelům. Pokud však máte již dospělého pejska se separační úzkostí, nezoufejte. Pořád je možné naučit ho zvládat samotu, jen bude trénink o něco delší. Ideální podmínky pro učení vznikají tehdy, když je pes dostatečně unavený fyzicky i psychicky. Pes plný energie, který se nudí, se jen těžko soustředí a v tréninku nebude dobře spolupracovat.
- Hlavní pravidlo je jednoduché: odcházejte i přicházejte naprosto klidně a bez emocí. Žádné dlouhé loučení ani bouřlivé vítání. Přílišná pozornost totiž v psovi jen utvrzuje pocit, že se děje něco výjimečného a potenciálně stresujícího.
- Začněte doma - nejdřív učte psa, že není nutné vás neustále sledovat. Když je uvolněný a zaměstnán třeba hračkou nebo žvýkací kostí, zavřete se na pár sekund do jiné místnosti a vraťte se.
- Vracejte se vždy dřív, než začne být pes nervózní. Když vejdete do místnosti právě ve chvíli, kdy na vás pes štěká, dáte mu tím omylem najevo, že štěkání je účinný způsob, jak vás „přivolat“. Pejska za zvládnutí situace odměňujte, ale vždy až v momentu, kdy se uklidní.
- Zkuste krátké odchody z domu (v rozmezí sekund nebo minut). Vezměte si klíče, obujte boty, ale hned se vraťte. Trénujete tím, že příprava k odchodu neznamená stres.
- Pokud pejsek těžce zvládá již moment, kdy odcházíte z domu (berete klíče, obouváte boty...) zkuste obměnit tyto úkony. Čím variabilnější budou vaše odchody během tréninku, tím méně se pes upne na konkrétní rutinu a způsob vašeho odchodu. Jakmile se naučí zůstat sám klidně, můžete zpět zavést běžné rituály.
- Postupně prodlužujte dobu nepřítomnosti - přidejte desítky minut nebo až hodinu. Nezapomínejte ale na to, že vrátit se musíte vždy dřív, než je pejsek nervózní.
Délka tréninku závisí na věku psa a intenzitě jeho strachu ze samoty. U některých psů můžete první výsledky zaznamenat už po dvou týdnech, u jiných to může trvat šest až osm týdnů, než se projeví zlepšení. Pokud však ani po 2 měsících tréninku nepřichází žádná změna, obraťte se na odborníky - psí trenéry nebo psychology.
.png){kind=logo}